V dnešním článku vám popíši příběh, jak jsem skoro měl Apple Watch a ještě k tomu zdarma. Zároveň bude dnešní článek sloužit i jako taková menší recenze na hru, díky které jsem skoro ty jablíčkové hodinky měl. Příběh se odehrával v červnu minulého roku.
Venku bylo vedro, počasí bylo až příliš dobré na to, aby se dalo celé odpoledne strávit někde v přírodě, nebo prostě venku. Nějakým způsobem jsem na Facebooku narazil na článek, ve kterém byli vypsané nejočekávanější hry, které by měli v červnu vyjít na iOS.
Byla mezi nimi hra, která mi silně připomínala hru Subway Surfers, hru, kterou zná snad každý uživatel smartphonu do 20ti let a hru, kterou snad nemusím více popisovat. Ta očekávaná hra se jmenovala Blades of Brim a vycházela právě během června. Celkem se mi zalíbila a proto jsem si řekl, že nesmím zapomenout na její vydání, abych měl alespoň nějakou šanci na celosvětový rekord.
Za pár týdnů jsem tak seděl na intru a najednou koukám, že hra Blades of Brim právě vyšla! Ihned jsem jí nainstaloval na svůj iPhone a začal hrát. To, že jsem jí hrál celé odpoledne bylo ještě v pohodě, ale to, že jsem jí hrál celé odpoledne dalších čtrnáct dní, až do konce školního roku, to už bylo poněkud horší.
Rychle jsem tedy vyšplhal na maximální level a začal na jejich Facebookové stránce radit nováčkům. Několik mých návodů přidala dánská společnost SYBO i právě na svou stránku Blades of Brim. Jelikož je hra zatím jen na iOS, tak jsem neměl zase tak velké problémy s konkurencí. NEMĚL.
Týden a pár dní po vydání hry totiž přišla od společnosti SYBO zajímavá nabídka – soutěž, ve které byla první cena nový iPhone 6. Tuhle zprávu jsem četl ve škole a jelikož jsem věděl, že jsem asi mezi třemi, kteří mají nejvyšší skóre ve hře, všem už dopředu tvrdil, že jsem vyhrál…
Ve své hlavě jsem si okamžitě vytvořil obrázek toho, jak jsem iPhone vyhrál a můj plán byl iPhone prodat a koupit si za něj Apple Watch. Touto myšlenkou jsem žil každý den a extrémně mě motivovala.
Začal jsem hru hrát ještě více a pracoval na svém zlepšování a hlavně rekordu – vyhrával totiž ten, kdo měl ve hře nejvyšší skóre. Nejdřív jsem to bral docela lehkomyslně, když jsem podle příspěvků ostatních viděl, že jsem pořád první, až do pátečního odpoledne, kdy jsem najednou viděl, že zdaleka první nejsem.
Strávil jsem nad hrou celý týden a snažil se udělat lepší rekord. Několikrát se mi to povedlo bez toho, aniž bych musel utrácet reálné peníze za bonusy, do doby, než jsem poznal svého největšího nepřítele. Byl to jistý nejmenovaný asiat, který měl na profilové fotce Ronalda McDonalda a jehož jméno se mi stalo překážkou, kterou bylo potřeba odstranit.
Byl večer předtím, než se ukončovala soutěž. Už od rána jsem si plánoval, že večer prostě přijdu domu, ulehnu do postele a budu hrát Blades of Brim tak dlouho, dokud ten jeho rekord nepřekonám! V následujících větách budu možná v něčích očích vypadat jako blázen, ale opravdu jsem to udělal.
Začal jsem hrát kolem půlnoci a všechno šlo dobře. Všechno šlo dobře až do doby, kdy se mi po čtyřech hodinách hra zastavila a můj rekord, který činil 4 miliony se neuložil. Byla to totiž první verze hry a někdo v dánské společnosti asi nemyslel na to, že by hru hrál někdo čtyři hodiny v kuse. Nebyla to chyba iPhonu.
Šel jsem spát, ráno moudřejší večera. Ani si nedokážete představit, jak jsem byl naštvaný na celou Asii, na celé Dánsko, SYBO a hlavně sebe, že jsem utratil 5 euro za dodatky do hry, které jsem stejně nevyužil (Pak jsem naštěstí transakci vrátil přes iTunes)
A tak se rozplynul můj sen o Apple Watch. Docela smutný příběh. Na závěr bych řekl, že pokud máte rádi hry, jako Subway Surfers, nebo třeba Temple Run, prostě nekonečné „běhačky“, nenajdete lepší hru, než právě Blades of Brim – alespoň za mě.
