V dnešním článku bych vám rád popsal, jak mi jeden detail u jablečného telefonu pomohl odpočítat Nový rok. Od té doby vím, že žádný detail, který není na první pohled ani vidět nepřijde nazmar. Pokud budete chtít pochopit celou pointu, budeme se muset posunout o pár dní zpět, do doby, než se slavil Silvestrem.
29.12.2015 jsme šli s kamarádem do Uloženky vyzvednout zásilku, kterou jsme si pár dní předtím objednali. Jednalo se o nejnovější model mini počítače Raspberry Pi. Víceméně jsme ho koupili, abychom zjistili, co všechno umí a jak to funguje. Pospíchali jsme, šli jsme doslova přes celé město pěšky a doufali, že to stihneme. Naštěstí do „zavíračky“ zbývalo asi deset minut, takže jsme ještě nějakou rezervu měli.
Vyzvedli jsme zásilku a těšili se, až si Raspberry zapojíme a vyzkoušíme. Rychle jsme ještě dokoupili SD kartu, bez které bychom jaksi nefungovali a na kterou jsme při objednávce tak trochu zapomněli. Nevadí.
Dorazili jsme ke kamarádovi domů a začali zapojovat malinu. Tak trochu jsme vynechali instalaci systému, takže se nám naše zkoušení ještě o hodinku protáhlo, ale nakonec jsme všechno zvládli a Raspberry fungovalo. Poté ovšem přišel problém další, tak velký, že jsme ho zatím nevyřešili – INTERNET!
I když jsem doufal, že bude mít kamarád Ethernetový kabel, dopředu jsem si říkal, jestli ho z domova radši nevzít – nevzal jsem ho… A tak jsme měli Raspberry se systémem, nějakými programy a monitorem, ovšem bez internetu, který jsme určitým způsobem potřebovali, abychom mohli stáhnout ovladače pro modem – než jsme zjistili, že na Linux ovladače nejsou.
Začali jsme tedy po celém bytě hledat kabel, abychom se mohli připojit k internetu – marně. Najednou kamarád zatáhl za šňůru z podlahy a řekl mi, abych zkontroloval koncovku. Už jsem si myslel, že se nám poštěstí, ale ukázalo se, že je to kabel od televize. Smutně jsem tedy kabel zastrkal zpět za skříň a hrál si s Raspberry bez internetu – není to moc zábava, když neumíte programovat.
Po několika dnech přišel Silvestr, jehož přípravu jsme vyřešili tak, že jsme nakoupené věci na oslavu hodili na jedno místo a šli si něco zahrát. Nevnímali jsme čas až do doby, kdy někoho z nás napadlo, že bychom mohli zkontrolovat, kolik je vlastně hodin a jestli už se Nový rok neblíží. Blížil…
Byli asi tři minuty před půlnocí a my se pomalu přesunuli do obýváku, kde jsme chtěli odpočítat Nový rok pomocí televize, jak už je zvykem. Otevřeli jsme tedy šampus, připravili skleničky a chtěli zapnout televizi.
Bylo přesně 23:59, když jsme zjistili, že televize nefunguje, proč asi? Někdo omylem zapomněl televizi zapojit a tak jednoduše nešel naladit žádný program (Kamarád byl doma sám – na televizi se nedívá, proto to nikomu nepřišlo divné).
V posledních sekundách, když už jsme byli opravdu zoufalí, jak situaci vyřešit, jsem si vzpomněl na jeden dokonalý detail v iOS! Ikona aplikace Hodiny na iOS totiž ukazuje čas v reálném čase. Naštěstí i s vteřinovou ručičkou. Vytáhl jsem tedy iPhone z kapsy, odemkl displej a posledních třicet sekund jsme odpočítali pomocí aplikace Hodiny.
Děkuji Steve, děkuji Apple, zachránili jste nás od první chyby v Novém roce.
